Ego spisovatelovo

Musím říct, že s mojí knížkou žádná sláva. Lidi nekupujou.

(Ne, že nepřispívaj - protože žádná sbírka se nepořádá!)

Jen je v prodeji kniha, která se za utržené peníze zhotoví a poputuje k zákazníkovi.

Lámu si hlavu, jak tomu pomoct, jestli je čtenářům všechno jasný, jestli je neodrazuje, koupit si něco teď a mít to až v září, jestli nemají obavy, že pokud si knihu neobjedná dostatek lidí, tak si na svou výrobu nevydělá a přijdou o peníze...

Plno věcí mě napadá, ale tyhle zmíněné by plynuly jen z toho, že je princip předprodeje knihy málo pochopen.

S tím, že je skutečně otravný, koupit si knížku dneska a vědět, že ji dostanu až v září, jsem se vypořádala nabídkou, poslat zákazníkovi rukopis v elektronické podobě. Bylo mi umožněno pět celých kapitol, smět poslat čtenářům, po skončení úspěšného předprodeje knihy.

Takže by aspoň částečně měli "něco hned", tedy v květnu.

Pokud předprodej úspěšný nebude, jak to tak zatím vypadá, všem zákazníkům se finance vrátí zpět. Takže nepřijdou o nic.

Dlužno dodat, že jsem nerada, když se v souvislosti s touhle předprodejovou kampaní, používají slova, jako příspěvek, přispěj na výrobu, podpoř knihu... S tím jsem měla od začátku problém a plno takových slov jsem si vymínila v prodejní sekci knihy, na webu nakladatelství, vymazat. Přepsat. Protože to právě zavání nějakou dobročinnou sbírkou na chudáka bezejmennýho autora, kterýmu to udělá radost. Nejhorší byla věta, pobízející čtenáře, ke splnění autorova snu.

Povídali, že lidi na to slyší. Podpoř, zařiď vydání, potěš a tahleta hesla. Já na to zrovna neslyším.

Za svý peníze dostane zákazník produkt. To jedině mi v tomhle případě dává smysl.

Je tam oddělení odměn, kde si čtenář může ke knize přikoupit něco navíc, co jsem si sama navymýšlela (velmi kreativně a především efektivně...). Ale ani to není sbírka.

Z takto utržených peněz se vyrobí více knih, které se následně dostanou do knihkupectví, ale zákazníkovi se té zakoupené odměny dostane. Takže se znovu zdráhám, označovat to za příspěvek.

Koupí ode mě řasy, např. K té knize. To je jedna z odměn. Dál je tam možnost, koupit si k současné knize, i mou první, Metoděje. Anebo pozvánku na křest. Mnou vyrobenou záložku, chlupatý obal na knihu, věnování, zmíňku v knize...

Všechno tohle s doručením až s hotovou knihou - s knihou přímo z tiskárny. Což vychází nejpozději na to září.

Proto jsem přispěchala s tím super nápadem pro čtenáře nedočkavce (jako jsem i já sama), které odrazuje několika měsíční čekání. Pro ně je tady ta možnost, přikoupit si odměnou část Butikovek, hned na mail.

Jistěže pro mě, jako pro autorku, znamená prodej mé knihy, podporu. Zákazníky potřebuju stejně, jako kdokoliv, kdo něco nabízí, prodává. Ale není to žádná dobročinnost a odmítám chodit a škemrat a slibovat vděk. I tohle slovo jsem dala z připraveného textu vyškrtnout.

Jsem vděčná tam nahoru, že můžu psát a že mám pro koho, že mi o sobě dávají vědět mí čtenáři, o kterých ani nevím, a že někomu moje psaní zpříjemní sem tam nějaký to odpoledne.

Maminka říkala, že spisovatelovo ego nejde dohromady s jeho úkolem úspěšného obchodníka.

Říkám jí, já nikoho prosit nebudu, když to nechtěj koupit, tak je mi to sice líto, ale přemlouvat nikoho nebudu!

To radši předložím ukázky, obešlu možný sponzory, vhodný inzerenty, o knížce povim, co můžu, všechno X-krát vysvětlim, ale na důstojnost mi nesahejte. S tou si můžu hazardovat jen já sama!

Ve videích (fb stránka kniha_butikovky) o knize jo, s prosíkem o koupi ne!

Psala jedna paní, pod propagační fotku Butikovek, že doufá, že to bude takový, jako od - a jmenovala známou spisovatelku. S tím, že by to mohla nakoupit jako dárky.

Rozrušilo mě to. Posílám screenshot do našeho chatu sester s maminkou.

Co mi to píše?! Napíšu jí, že to bude jako od Janičky Sobíškový a ber nebo nech bejt!

Jenže maminka se mi vysmála a rázně mě stopla.

Pak použila tu větu o autorově egu. A poradila mi odpovědět, že je to skutečně stejný žánr a jako dárky jsou mé knihy velice vhodné.

"Jo takhle..." Naťukala jsem.

"No samozřejmě! Ty fakt vůbec nejsi obchodník...První knížku jsi rozdala... Pořád to neumíš!" Posteskla si nade mnou.

Zkusila jsem podle její rady té paní odpovědět, ale nebyla jsem při tom ve svý kůži :)

Každopádně, několikrát denně sleduju stav tržby za knihu a několikrát denně pak sedám ke stolu s otázkou, proč jsem tak neúspěšná. Ono se o tom těžko mluví, každej chce (minimálně) vypadat úspěšně, že ano...

Nejsem obchodní talent, jak všichni víme, už právě ze Zápisků z butiku, z kterých se nyní staly Butikovky.

Je snad ironií osudu, že si je mám sama prodat...

Absolvovala jsem jakýsi webinář, co nakladatelství pořádalo. Právě pro nás, nové autory, kterým taky rávě běží na knihy předprodej.

Nepomohlo mi to. Jim ano, vedou si dobře. Anebo mají víc přátel, co já vím?

Co ale vím - a nemyslím si, že bych vědět měla, kdo všechno si Butikovky už koupil. Tak úspěšná jsem totiž spisovatelka, že znám své čtenáře jmény :)

(Ostatní kolegové se jména zákazníků dozvědí až po skončení předprodeje, já čekat nemusím)

No nic.

Jednoho dne, zcela frustrovaná, jak to zas nejde, jsem položila hlavu na stůl, a že končim.

Když přišla zpráva.

Od holky, co jsem s ní dřív pracovala na letišti, a dávno se nevídáme.

Nějak začala můj projekt sledovat a najednou mi píše.

Po těch letech poslala zprávu: "Nejde ti to, koukám, ani ta propagace ti nejde... dávám na tebe kontakt svý šikovný kamarádce, která ti pomůže s instagramem!"

Miluju, když se někdo po sto letech nebojí zahlásit: Hej kámo, děláš to úplně blbě, pomůžu ti!

Já bych si netroufla. Bála bych se, že urazím, že zraním, že o mý rady nikdo nestojí.

Ale když mi tahle zpráva přišla, úplně jsem ožila a - ano, to jsem pocítila vděk.

Jenže ani přes veškerou snahu šikovné paní, která mi zcela (a moc pěkně) předělala instagram Butikovek, se jim nedaří dál.

Maminka se ptává: "Tak jak se prodává tvoje knížka?"

"Ani se neptej," odpovídám já.

"A čím to je?"

"Asi mě lidi nenávidí," propadám skepsi.

"A neděláš něco špatně?"

VYPADÁ TO, ŽE ASI TAK ÚPLNĚ VŠECHNO, MAMINKO.

Když jsem se pokoušela na video přečíst ukázku, kterou shlédla, poslala mi odkaz na pasáž z nějakého filmu, kde hlavní hrdinka předčítá dětem pohádku. Ať se prý raději inspiruju.

Takže jsem, celá otrávená, zas praštila hlavou na stůl a čekám na další dobrou zprávu.

Obávám se ale, že ta bude spíš z úplně jinýho soudku, jako třeba, že mi vykvetly tulipány.
Který nemám.

Podívejte se, případně sledujte, spolu se mnou (tedy asi tak dvacetkrát denně), jak si moje knížka stojí. I KOLIK stojí. Že to není nijak moc, aby odrazovala cena. To září je horší. Snad proboha ne žánr! Anebo anotace! Není to žádná plytká snůška "debilních keců zákaznic". Když už, tak i prodavačky! :)

Třeba, jak mi šéfka říká, hele, sleduj tu tašku, ta nakoupila uzený!

A hned se tváří úslužněji, než úslužně, a ode mě čeká tutéž reakci.

Jenže já koukám zákaznici do tašky a žádný maso nevidim.

Uzený jo?

U ZENI! To je značka, ty retarde! A píše se to ZEGNA!

***

Na obálce jsem si přála sebe, coby rozpolcenou prodavačku pravých kožešin, která si proti tomu odbíhá zaprotestovat, zatímco na ni v butiku čeká bohatá ruská gaspadina, co si bude přát kožich z mývala, jenže jí bude nabídnuta koala...