Tak tenhle "plátek" měl už devátý narozeniny.
Ani nebudu načínat úvahu o tom, co všechno se za ta léta u mě změnilo.
Prostě všechno, už žiju asi třetí život, od těch dob.
Žijeme holt na epizody, ne na celovečerní bijáky. Stejně, jako na dny a ne na roky.
Ale teď tu mám pár historek ze současný epizody. Než vás budu zase lákat ke koupi svojí knížky.
Ona je tím důvodem, proč tak málo píšu sem. Knížka totiž, jak známo, není jen o tom, ji napsat.
Pak po sobě pročíst a ne jednou, aby člověk vychytal všechny chyby a nesrovnalosti nebo věty, co nejsou potřeba, případně doplnil ty, co chybí… To je jen půl práce.
Jednou tolik práce pak dá, najít a oslovit vydavatele, dojednat podrobnosti a knížku si maximálně možně zpropagovat, aby se o ní taky vědělo. Protože bez toho nebudou čtenáři a tudíž ani kniha. Pokud vydáváte způsobem "naopak".
Že se nejprve kniha prodá dostatečnému počtu zájemců a až si na sebe vydělá, bude vydána.
A ono dá hodně úsilí, takovou vlastní knihu prodat. Zvlášť když člověk nemá obchodního ducha…
(na druhou stranu - mít ho, tak by Butikovky nevznikly :) ).A co hůř, když navíc prodávám něco, co ještě neexistuje.
Protože se teď věnuju především tomu, co jsem popsala a proto, že je "karanténa" a nové zážitky takřka nemám, tak se vrátím do doby před měsícem, kdy ještě nepanovala žádná vládní omezení a jezdila jsem s Adriánkem na logopedii.
Měli jsme takový rituál, že pokaždé při nákupu jízdenky v trafice, kupujeme takovou kravinu.
Je to figurka v krabičce, tu pak žere dinosaurus celou cestu metrem, to je fuk.
Jenže se pak stalo, že přijdem do tý trafiky a figurky jsou pryč.
Ptám se proto prodavačky: "Prosim vás, kam zmizely ty krabičky, co jste měli tady?"
"To je pryč, už to nebudeme brát," mávla rukou, jako by nic.
"Ale my to tady pokaždé kupovali!" Zdrtila mě její informace.
"To jste byli jediný."
Jenže jsem to nemínila vzdát. To jsou prostě dobrý figurky!
"A prosim vás, nevěděla byste, jak se to jmenovalo? Že bych to třeba nějak objednala přes net,"
obrátila jsem se na ni znovu.
"Jó, já vám to hned řeknu, to bylo…. No… mám vokno… Ale… totál!"
"Totál jo?" Ťukám si rychle do poznámek v telefonu.
"Totál vokno! Mám já," uvedla svůj proslov na pravou míru.
"Jo tak, haha" rozhlídla jsem se po lidech ve frontě za sebou.
To by taky byla pěkná kravina, jmenovat se to Totál. Takže by to vlastně tý hračce odpovídalo...
No nic, poznámku jsem zas smazala a šli jsme do metra. Najdem si jinou zábavu na cesty!
Pak přijdeme domů a před brankou mi postává nějaký starý pán a cosi vyhlíží dalekohledem.
"Co tam vidíte?" Zeptala jsem se zvědavě.
"Dívám se, jestli mi neuletěla taška," odpověděl roztřeseným stařeckým hlasem.
Představila jsem si, že šel na nákup, zafoukalo a igelitka frrrrrrrrrrrrnnnnnnnnnnkkkkkkkkk někam po větru.
A jak je starej a paměť míň slouží, tak si nebyl jistej, jestli si nějakou tašku vlastně bral, tak teď radši kouká
- měl při sobě náhodou dalekohled… Jako bylo to celý divný.
Chvíli jsem vedle něj tak postávala a koukala s nim.
"Někdy se to stane," dodal. Pro mé ještě větší zmatení.
Že neví, jestli mu ulítla taška? Nebo že mu někdy uletí? Chudák, to stáří je v tomhle děsivý.
Buďte ráda, že nemáte tašky," ohlédl se nám na střechu a mně to docvaklo.
"Jo takhle, vy bydlíte tamhle?" Ukázala jsem směrem na dům, jehož střechu tím dalekohledem sledoval.
"Jo, ale je to dobrý, jsou tam všechny," zahuhlal a šel.
A já taky, ale do poznámek jsem si to zapsala a nechala tam, abych vám to nezapomněla napsat.
Jak ta synonyma dokážou člověka poplést - co? Ehm.
Když jsem zmínila to stáří, tak Adriánek mi vykládal, že až budu stará babička a on velikej (Ano, synku? Co pak?),
bude mě vozit svým autem, co si koupí.
Zaujalo mě takový sdělení od pětiletýho kluka.
"Ty až budeš velikej, tak já budu stará, jo?"
A víte, co on na to?
Řekl mi: "To nevadí…"
Nějak se mi to zalíbilo, jako dobrej životní přístup. Možná ten nejlepší.
To nevadí, že zestárnu. Co na to taky namítat? Že mi to náhodou trochu vadí? A co s tim? Stejně nic.
Takže je lepší, když to vadit nebude.
A teď k těm Butikovkám.
Začal jejich předprodej. Propaguju je na instagramu, na účtu s názvem "Butikovky".
Dávám fotky, aktuality k prodeji, nahrávám svoje čtené ukázky.
Ale nemusíte instagram ani mít, abyste mohli mít tu knížku. Stačí být online a přejít sem.
To je web vydavatelství Pointa, které Butikovkám založilo předprodejovou stránku a vyslalo je na misi
- bude kniha zakoupena tolikrát, aby utržená částka pokryla náklady na její fyzické vydání? Pak ji vydají.
A bude mít tu krásnou obálku, co jsem vám sem minule vložila.
Je podle mých představ a nakreslila ji ilustrátorka, kterou jsem na Pointě oslovila.
Tak to tam chodí. Že si autor musí sám najít spolupracovníky, k vydání knihy potřebné.
Jako je grafik, sazeč, redaktor… Naštěstí mají jejich databázi.
Ale k věci. Ta knížka se prodává teď. Někdy 9. května se prodej ukončí a pokud bude úspěšný, kniha vyjde pár měsíců nato vyjde a bude vaše. A k ní i něco navíc, pokud vás zaujme nějaká odměna v nabídce na uvedeném odkazu. To jsem si celé vymyslela sama. Kdyby někdo pochyboval. Čí nápad mohl být "knížka v kožichu" :)
Byli jste pravidelnými čtenáři Zápisků z butiku, tak víte, jak se Vám četly a jestli o ně stojíte v obohacené verzi.
Jedu promo - nerušit.
Já mám připravené vlastní ilustrace... Nehorázné čmáranice.
Převedu do řeči prodavačky v butiku v mém podání: "Tohle je z norka... Chudáček, že jo."
Problém je ten, že neumím kreslit (a prodávat), ale mám jasnou představu o těch ilustračních obrázcích,
jako o důležitém doprovodu textů.
Další mnou vymyšlená specialita je, že svůj honorář z případných prodejů (tedy nějaká ta procenta),
pokud kniha vyjde, věnuju obráncům zvířat.
Kteří pracují na tom, aby se nevyráběly pravé kožichy, například.
Které já prodávala.
(Što eto? - a pak se mi nějak popletla ta anglická slovíčka a namísto FOX hlásím, že VOLF. Ale vzala to)
Je to gesto, jasně. Ale mám dojem příležitosti, svůj podíl na tomhle nedobru (nepřišlo mi vhodný napsat "zvěrstvu")
tímhle vyrovnat. A čtenář může skrze Butikovky o kožiších, stejným gestem proti těm kožichům přispět. Dává to smysl? J
Tak tedy, moji milí čtenáři, máte možnost zakoupit si mou druhou knížku právě teď a pokud se pro ni rozhodnete,
velice za to děkuji.
Už mi prostě Ilono nepiš, že se těšíš, jak si ji hned koupíš, až vyjde. Protože s timhle přístupem nevyjde. A nebudu říkat, že to nevadí, jako to, že jednou zestárnu, protože to je něco, co se ovlivnit dá, a nehodlám pak poslouchat, žes to nepochopila, žes myslela…
***
Žádné komentáře:
Okomentovat