Šťastné a divoké!

 

Náš prosinec. A Kiki třicetiny. Které měly proběhnout ve velkém stylu. Jak to má ráda a očekává. Jenže po rodinné poradě se nás 10 z 10 shodlo, že dělat oslavu v nějaký restauraci se všemi našimi dětmi včetně Kiki čtyřměsíční Olívky, by nás stálo víc nervů než peněz. Bude to doma.

Nevím, kdy Kiki poprvé v životě zmínila, že by si hrozně přála, aby jí jednou přišel popřát její idol Leoš Mareš. Možná, když jí bylo o půlku míň. Na sen o Marešovi nikdy nezapomněla a sem tam to nadhodila, zejména když se blížilo nějaký její významný datum. Jako třeba kulatiny, půlkulatiny anebo svatba. Leda za porod si to snad nepřála, asi že by to bylo divný.

Z Instagramu má odpozorováno, že sem tam někomu popřát zajde. A to jí dodává naději. Měla pocit, že mu stačí napsat.

Jenže to by musela udělat leda sama. Zuzku by to ani nenapadlo a já nemám štěstí. No a Toma by to zas ani nenapadlo. A šlo by to zřejmě takhle dál, být nás sourozenců víc.

Zkrátka a dobře, Mareše se pozvat nepovedlo. Její další "odvěký" přání bylo: Stát se přes noc třicítkou, jako v tom stejnojmenném filmu. Tak už je se konečně dočká... 

K narozkám se jí pozvala úklidová četa. Jak má teď ty tři děti, tak prostě nějak nezvládá a my to vidíme, tak nám to přišlo praktický.

Ale aby to bylo fakt překvápko, řeklo se jí jenom to, že v den D u ní ráno někdo zazvoní. Abychom předešli nějakýmu zklamání, vědomi si jejích hvězdných očekávání, řekla jí Zuzka doslova – nemusíš se malovat, dokonce si ani brát podprsenku.

Moc nám to nevěřila, takže aspoň upekla vánočku. Prej kdyby ten Mareš přece jen vyskočil z krabice…

13. prosince ráno jsem odvedla Adrianka do školy a hned pak seběhla kopec před její dům. Viděla jsem oknem, jak se (zbytečně) přečesává.

A už se blížila dodávka. Vyskákaly ženský a já je obeznámila s tím, že ségra doufá v blahopřání od slavný celebrity, takže to bude zajímavý.

Šla jsem pak v závěsu za nimi a vším, co táhly. Vysavače, mopy, kýble, stěrky, čisticí prostředky…

Když jsme zaklepaly, Kiki otevřela a nevěřila svým očím.

„Dobrý den, úklid přišel!“

Překryla si rukama obličej a rozesmála se. „Tak si pojďte dát vánočku!“

Bylo to hrozně fajn, jak zvládla, že to není Mareš. Jak se hned uvolnila a byla k těm ženám pohostinná. Ačkoliv tu podprdu teda měla. 😊 Usoudila jsem, že je z ní už fakt dospělá ženská. Ještě včera bych si netroufala tipnout, jak to proběhne. Ale stala se fakt přes noc třicítkou.

„A večer to oslavíme u našich. Maminka upeče kachnu, to bude hostina!“ Namluvili jsme jí.

Zatímco jsme přece jenom uspořádali tajnou oslavu na utajenym místě (s dětským koutkem), kde jsme to vyzdobili, a kam ji pak Dan přivezl s kulichem přes oči, aby neměla tucha, kam ji to veze.

A jak to dopadlo? No skoro přesně podle Kiki představ. Balónky, stuhy, dárky a svíčky na dortu ve tvaru Chanel kabelky, kterou si taky děsně přeje... I když tedy v pevnějším a trvanlivějším provedení. A víte co? I ten Mareš se tam mihnul. Vystříhla jsem ho totiž z nějakýho bulváru a nalepila pod víko krabice, kterou otevřela tak, že z ní vyskočil.

Jen při tom zvednutí víka nemusela radostně zvolat na celou restauraci: „Tys mi koupila lístky na jeho silvestrovskou šou?!“

Protože o té nemám ani páru.

Byly tam, kromě papírovýho Leoše, jenom barevný konfety a někde v nich vánoční náušnice…

Ale jen co je vyhrabala, rozplakala se jí Olívka, tak si ji konejšila, a bejt tu Mareš, tak by akorát překážel :))) Kojit u stolu by nemohla... Dejte pokoj :) 

Takhle jí s nejmladší sestřičkou pomáhaly Violka s Julinkou... 

Co to kecám?! Děti (včetně Adrianka, Mařenky a Rozárky) tam dováděly jako urvaní ze řetězu a proběhlo to přesně podle našich původních očekávání. Ne v Kiki velkém stylu, ale v našem. Divokém.

Moji drazí přátelé, čtenáři, 

přeju Vám moc krásný vánoce, ať jste zdraví, šťastní a plní optimismu a nadhledu, jako naše třicítka Kiki :) A když něco nebude perfektní, vzpomeňte si na nás. Třeba by to byla nakonec nuda. 

Tak šťastné a divoké! Plné nečekaných překvapení, co se nakonec ukážou lepšími, než mohly být.

Vaše Jana