Ptal se mě kamarád, co je s novým článkem...
Já Vám to vysvětlím - neměla jsem čas!
Může za to zřejmě ten extrakt ze šafránu, že jsem tak rozlítaná.
(A taky tátovy narozky).
Byla jsem dokonce nakupovat oblečení!
Hodinu a půl jsem si to užívala mezi regály a kabinkou, až do zavíračky.
A když jsem byla požádána, abych svůj výběr urychlila, přinesla jsem ke kase
džíny, tričko, tašku, plavky, sukni... (Není to všechno, jenom si to všechno nepamatuju
- tak nutně jsem to všechno potřebovala...).
A pak slečna za kasou řekla, že neberou kartu.
Nestalo se nic, jenom jsem neutratila půl platu.
To až zítra, oni mi to tam totiž schovají.
Já pořád říkám Zdeňkovi, že musíme šetřit. Ať zbytečně neutrácí.
Že bychom si měli vytvořit nějakou finanční rezervu - ve výši tří platů by prý měla
minimálně být.
Proto si teď sama kladu nabízející se otázku, jestli všechny ty věci potřebuju.
Vím, že ne.
Potřebuju plavky, to ostatní jenom chci.
Tu část nákupu, které se ženská nejraději oddává, a pro kterou vlastně vůbec nakupuje,
jsem si do sytosti užila.
To vybírání a zkoušení a představování si, kam v tom půjdu, jak to zkombinuju
s tím, co mám doma a jak se budu líbit...
Musím přiznat, že ač na tu módu v podstatě nejsem, tak tohle jako můžu.
To jsou dokonce chvíle, kdy si dokonale vyčistím hlavu, protože nemyslím vůbec
na nic, nemám žádné starosti, jenom prostě jsem, a to tady a teď - ideální stav.
Nevím, do jaké míry, ale může za to šafrán.
Že mě to bere i teď.
Nebrat já jeho, tak tam ty uschované věci normálně, po zralé úvaze a vychladnutí
z nákupní horečky, nechám a nebudu se pro ně vracet. Jestli by vůbec bylo téhle situace!
Takhle holt bude muset Zdeněk pochopit, že za to prostě nemůžu...
Kiki taky vysvětlovala svému Danovi, že nemůže za svůj večerní handicap,
který způsobil alkohol.
Je to těžký, když vrchní přinese sedm panáků, jako pozornost podniku,
rodině, kde tvrdý pijou dva.
Kiki není mezi nimi, ale rozhodla se obětovat, a tak se na oslavě táty narozenin
pořádně zmastila.
Tím vrchním byl shodou okolností strejda, který nás celý večer obsluhoval.
Když jsme vešli do restaurace, stál u toho stolu, ke kterému jsme si sedali,
a tak jsem nabyla přesvědčení, že byl přizván.
Nemohl za to šafrán, jenom má neinformovanost.
Vím, že dělá pingla, jenom jsem netušila kde.
S Kiki jsme se shodly, že nám ho je líto. My si tam debužírujem a on kolem nás skáče...
A jelikož je to víc Kiki strejda, než můj (existuje vůbec termín "nevlastní strýc"?),
tak si mohla dovolit svou lítost projevit nediskrétním činem. Krmila ho.
Kdykoliv něco přinesl, anebo se přišel ptát, zda nám nic nechybí, dostal od ní
ochutnávku.
Jednou to bylo sousto masa, podruhé brambora, potřetí zas maso....
No a její štědrost umocnili ti panáčkové...
Ke konci hostiny se přišoural majitel podniku a ptal se, jestli se o nás
pan vrchní dobře staral.
Všichni jsme decentně přikývli a poděkovali.
"Hele, pocem... Standa je nejlepší!" Špitla mu Kiki decentně do nastaveného ouška...
A když pak cestou domů přelézala v autě zezadu dopředu a ve své povznesené náladě
měla touhu vytáhnout Danovi klíčky ze zapalování, neměl to s ní lehký.
Naštěstí uznal ten její alkoholový handicap a měl pochopení.
Tak to má být!
Takže doufám, že Zdeněk taky uzná a pochopí, proč se pro ty věci vracím
a tak utrácím... Že to ten šafrán....
***
Žádné komentáře:
Okomentovat