Dohra

Jedna kartička Magic ráno ležela na pultě obchodu vejpůl.

Hned mi bylo jasný, že Kiki se neovládla.

Slepila jsem ji a ona mi, když přišla, vyprávěla, jakou její hádka s Danem měla dohru...

Přijela domů a on vstal od počítače.

"Ty už jsi tady? Tak pojď...," vzal ji za ruku a vedl do koupelny.

"Je vypráno a pověšeno," ukázal na šňůry.

A pak ji vedl ke dřezu, aby viděla, že je umyté a uklizené nádobí.

A konečně k posteli, kde na ni čekala čiště povlečená postel.

"Hmmm, hezký," zhodnotila jeho "žehlení" Kiki.

"A říct mi něco nechceš?"

"Promiň," vypadlo z něj konečně.

A tak se usmířili...

Když spolu seděli na gauči v objetí, svěřila mu Kiki tu hroznou věc - že mu

vzteky přetrhla jednu tu kartičku...

"Co že?!!!" Vyletěl Dan. "Jakou?!"

"No, to nevim, ale jenom jednu...," snažila se ho uklidnit.

"Doufám, že ne tu za šestset!" Vynervoval se.

"TYS DAL ZA JEDNU ŠESTSET?!!!"

Vyjela Kiki a hádka mohla začít na novo :)

Nakonec se zjistilo, že ta kartička byla "jen stříbrná", tudíž ne tak cenná,

a že Dan má ve své sbírce dvě, takže žádné drama.

Až tedy vysvětlil, že tolik peněz opravdu žádná nestála.

Když má něco hodnotu šestset, neznamená to nutně, že bylo při pořízení

vydáno tolik...

Kiki tohle zná leda naopak, tak to pro ni byla novinka.

A pro mě zas byla novinka, že kožešina na kabátu, co prodáváme, je z lišky.

Světlá z mývala, tmavá z lišky.

Nepřišlo mi podstatné, jaké zvíře bylo obětováno...

Důležitá informace je, že je to přírodní matroš, podle mě.

A když nevím, tak sáhnu po osvědčené koale...

Zaslechla jsem, jak Kiki nějaké dámě ukazuje pravou lišku...

A když se mě pak někdo ptal na kabát, běžela jsem se jí pro jistotu přeptat,

copak to lemuje krček.

"Liška," řekla.

Jenže jsem asi zase vnímala jen z třiceti procent, možná vůbec,

protože jsem vzápětí její slova tlumočila takhle:

"Mýval."

Synek se k mamince začal tulit a táta se zasmál: "Tulíš se k mývalovi, jo?"

V tu chvíli přiběhla Kiki a pravila: "Prosim vás, promiňte, ale je to liška, kolegyně se spletla."

Bylo to tím líp, protože liška je prý dražší - nepochopitelné, jako Magic kartičky.

Lišek běhá v lese za chalupou habaděj, zatímco mývala jsem tam ještě neviděla.

Ale liška je cennější...

Kabát se prodal, ty zbylé jsem uklidila.

Kiki byla pak ve skladu a dělala si tam takovou večerní inventuru.

Přitom mi vyprávěla, co ještě u nich doma včera bylo, než se s Danem uvolila mluvit.

"Zeptal se mě - nevíš, kam zmizel můj pribiňáček? No tak jsem nereagovala..."

"A kam zmizel?" Zajímalo mě.

"No sežrala jsem ho, že jo...," ušklíbla se a vzápětí mě volala za sebou do skladu:

"Prosim tě, pocem dokud vnímáš, mám tady zas jednu výtku..."

Nato mě postavila čelem k visícím bundám, z nichž jednu držela v ruce, a povídá:

"Tuhle bundu jsi dala mezi tyhle bundy. Tady takhle visela.

A teď se podívej. Je to stejný??? Počkej - já to zkouknu - eee - NE NENI!," dramatizovala

tu chvíli.

"Tahle je prošívaná a tahle ne, tahle je krátká a tahle dlouhá, tahle má kapucu, tahle nemá...

Už ten rozdíl vidíš?!"

Nemohla jsem udržet smích. Tolik rozdílů ona najde na dvou bílých bundách,

které mě na pohled připadají stejné...

Jako liščí a mývalí srst.

Jako kartička Magic cenná a bezcenná, co jsme ji slepily, než se Dan pochlubil, že má dvě.

Zato vidím rozdíl mezi uklizeným a špinavým nádobím.

A čistým a špinavým prádlem.

U nás mi dělává exkurzi po hotovém Zdeněk.

Tedy dělával, než se stalo samozřejmostí, že je hotovo.

To se cení.

Magic zlatej, což je nejvíc.

Akorát se mi nějak roztrh´ a slepit se to prej nedá - Dan říkal, že to by bylo už vždycky znát...

***