Kiki se strašně pohádala s Danem.
A my jsme si v těhlech věcech dost podobné - jak nás popadne vztek,
máme nutkavou potřebu jít a něco JIM provést.
Za to. Aby se probrali. Aby se k nám chovali líp!
Když mě naštval Zdeněk, víte, že jsem mu klidně odnesla ovládače,
aby nemoh´ koukat na televizi. Spala jsem s nimi.
Jednou jsem mu schovala počítač, aby dělal taky něco jiného...
Jednou jsem si ho přinesla s sebou do krámu.
Ale tedy svůj. Jeho byl v servisu a já mu dovolila, aby zatím používal můj.
Jenže jak mě naštval a neodprosil, šmitec - zákaz!
Kiki mi večer před spaním psala, že má na Dana strašnou zlost.
Že neví, co by mu provedla, aby si ulevila.
"Roztrhám mu magiky!" Psala mi nápad.
Já nevím, o co přesně jde, jen že jsou to nějaké kartičky.
Radila jsem jí, ať vychladne, že ráno bude moudřejší večera - v rukou zrovna
netřímaje ovladače...
Ráno jsem přišla do práce a Kiki se zdála dost nevyspalá.
Obsluhovala zákaznici, tak jsme se jen pozdravily a já se šla převléct.
Svlékala jsem si kabát a najednou koukám - co to je?
Na stole leží několik balíčků s nápisem MAGIC.
A jéje...
Představila jsem si, co já bych nosila po hádce s Tondou.
Že by tu pak stály vidle třeba.
Nebo pila.
Zvláštní je, že kluky takový věci ani nenapadnou.
Marně vzpomínám, co mně kdy sebral nějaký přítel, abych se mu věnovala,
případně dala s něčím pokoj.
Jednou mě jeden zamknul na záchod a sebral klíč.
Jiný mi sebral z baru sladkosti - a sežral.
Jeden korále - si dokonce půjčil.
A jeden mi vzal řasenku - aby si přibarvil knír.
Není to tak dávno, co mi Martin se Zdeňkem sebrali rejč.
To když jsem kutala ten obrovský balvan a jim se nechtělo mi pomoct.
Ale dlužno nám přidat k dobrému, že pro nám zabavené věci zdaleka tolik
nehartusíme, jako oni. Dětinové!
Dan se během dne vůbec kvůli těm kartičkám neozval.
Zřejmě ani nezjistil, že je nemá.
A to by nebylo ono...
Když se konečně ozval, s otázkou, jestli už Kiki vychladla,
dostaly jsme nápad.
Vyfotily jsme se, jak ty jeho karty hrajem.
Víme prd, jak to probíhá, tak jsme si zkrátka každá udělala vějíř a Kiki nás cvakla.
Poslala mu to se smajlíkem. A že je všechno už dobrý.
A v tom Vám bylo zle.
"Hlavně je nepomačkejte! Neztraťte! Nepomíchejte!" Psal zběsile.
Kiki kroutila hlavou.
Co je to s nim?! To nemá smysl pro humor? Proč to tak řeší!
Vzpomněla jsem si, jak jsem jednou v afektu zaklapla Zdeňkův notebook a on mu potom
nefungoval. Prý jsem za to mohla já, ale nějak se mi to nezdálo.
Ačkoliv to říkali i v servisu...
"To je dobrý no, můj mi zničíš a svůj mi nepůjčíš!" Vybavilo se mi, jak mi tehdy Zdeněk
volal, když byl můj počítač se mnou v obchodě...
Dan se dopálil - zřejmě ve strachu o ty své hračičky nesmyslné (!)
a poslal výhrůžku, že si taky klidně může tu Kiki DIOR RTĚNKU strčit víte kam.
A jestli to bude stejná legrace.
Chtělo se říct, že jak pro koho. Ale Kiki se nějak ošila.
Poté jí přišla fotka, jak Dan ohryzává její DIOR PUDŘENKU.
Jedna MAGIC kartička měla na mále.
A já si představila, kam já tu zapichuju ty vidle, anebo co s nimi dělám,
aby se o ně Tonda bál...
Možná leda ztupit je. Anebo se na ty naschvály vyprdnout
a vyskočit si na toho jeho koně. Jak se zatím zdá, bude to ta klisna,
z čeho my se budem sundavat...
***
Žádné komentáře:
Okomentovat