V první řadě chci moc poděkovat za tolik krásných přání
a gratulací, kterými jste mě zahrnuli.
A teď si Vám musím postěžovat, jak se mnou zamávalo,
když mi psychiatrička vysadila antidepresiva ze dne na den...
To abych byla co nejdřív v tom těhotenství "čistá".
Jenže třetího dne to začalo. Při každém pohybu, jako by
mnou probíjel proud. Elektrické výboje a záškuby někde
uvnitř svalů a za krkem, napětí, co nechtělo polevit...
Začala jsem vyhledávat místa k odpočinku, jako třeba pařez na chalupě
(jinak povětšinou židli), ale i lože. Když se nehýbu, je to dobrý.
Až na pohyb pasívní, kdy se vezu. Skoro bych snesla Kinedril...
Volala jsem doktorce a o všech svých trablích jí řekla.
Ona na to, že je to absťák, a že mám vydržet. Když už držim pět dní.
Leda by to nepřešlo po týdnu...
Nepřešlo. A tak jsem ji opět vytočila.
"Aby tyhle šíleny stavy neublížily miminku," svěřovala jsem jí své obavy.
"Tomu by neublížily ani ty prášky, nechávám je někdy i v těhotenství...," řekla a já
nechápala, proč tedy já nejsem ta vyvolená.
Nakonec rozhodla, že si budu brát po dni a půl čtvrtku.
A já se, jak feťák, začala těšit domů z práce, až si konečně zobnu
svou dávku...
Doufala jsem, že mě okamžitě přestane bolet tělo, včetne mozku snad.
Protože bych už potřebovala zase fungovat, doma i v práci... Kde zatím hlavně
posedávám...
Soustředit se skoro nedá, jsem prostě marná.
Kiki pro něco vběhla do skladu, kde jsem právě abstinovala, jako už od rána,
a tak se jí ptám, jestli mě nepotřebuje.
"Nikdy jsem tě nepotřebovala...," oznámila mi, aniž by mi věnovala pohled
a dál se hrabala v regálu.
"Přestávám sledovat tvůj blog," oznámil mi Martin do telefonu.
A vůbec ho neobměkčila moje zoufalá fyzická situace.
Slíbila jsem si, že doma hned po návratu sežeru ten prášek.
A až se mi uleví, napíšu Vám článek.
Nakonec píšu jen kvůli tomu slibu. Ono to s tou čtvrtkou po deseti dnech nějak nefunguje...
Kdykoliv se mi to nehodí, kočka něco potřebuje. Žrát, pít, pustit ven...
Je jí fuk, co já prožívám a jak malicherný její momentální potřeby jsou.
Klidně přišla se zakaleným okem.
Zřejmě nevidí, že se nemůžu hnout...
***
Přikládám foto tučňáka, exkluzivně pro Vás :)
Žádné komentáře:
Okomentovat