Aneb výchova mužů podle Kiki...
Od té doby, co ve vedlejším butiku s obuví pracuje Dan, mám ještě lepší
přehled, jak (a proč!) klape jejich vztah. Kiki mi dává lekce - říkává, ať se učim.
To třeba Dan přijde k nám do krámu, aby mu Kiki půjčila nabíječku, že si ji zapomněl.
A ona ho výchovně setře: "To máš blbý Dane, já ji budu potřebovat."
A když Dan rozesílá pracovní maily, nedovolil by si, aby na Kiki mail nezaslal aspoň kopii.
Za kterou dostává pravidelně vynadáno...
"Jak jim to tam píšeš? To ses zbláznil, ne? Takhle já bych to nikdy nenapsala Dane!
Přepiš to a pošli to znovu!"
"Já už to poslal přece takhle...," namítá zdrcený Dan...
Už jsem Vám psala, že ve Varech si mínil vyrazit s přáteli, zatímco Kiki by spala.
Víte, že mu to neprošlo, ale nevíte proč...
"Pustíš ho jednou a je to jako když mu podáš prst. Bude chtít celou ruku! Má vycházky čtyřikrát do roka a jak si jich váží! Ať si nemyslí, že bude někde tajtrlíkovat po nocích."
Já takhle daleko nezacházím. Nejsem schopna si chlapa vychovat. Mireček to naštěstí
nepotřebuje. Otázka je, jestli Dan to potřeboval. Kiki myslela, že jo :)
Někdy by byla radši, abych určitým situacím nebyla přítomna.
To, když se jí vymkne z podkontroly a dělá si, co chce...
Třeba zrovna nedávno, když nás táta všechny svolal k rodinné večeři.
Přijeli jsme k nim, Kiki tam už byla. Jenže ustrojená jako hadrářka, rozcuchaná a nenalíčená...
Ptám se jí, jak to vypadá a ona schlíple pípla, že Daneček je venku s kamarádem a na naši večeři nepřijede.
Nemohla jsem pochopit, jak se to mohlo stát. A ona taky ne...
Tuhle jsem procházela kolem úplně jiného butiku a zahlédla jsem tam Dana, jak se vesele baví
s tamními prodavačkami. Hned jsem informovala Kiki, a ta vyběhla ven, aby si informaci ověřila.
Značně nervózní sáhla po telefonu a na displeji se rychle objevilo:
DANE DOMU!
Nepřiběhl, a tak Kiki trpěla. Především proto, co si o ní pomyslím. Že jí ta výchova nějak selhává...
A je to pár dní, co si na jeho pracovním pultě za kasou povšimla dámské navštívenky.
Vizitka nějaké prodavačky od Cartiera se tam válela.
Popadla ji do ruky a na svého milého uděřila: "Co to má znamenat?"
"Vidíš ne?"
"Kdo ti to dal?"
"Jedna slečna."
"A proč jako?"
"Co já vim, asi jí mám zavolat," odbyl ji Dan a Kiki hned na to přiběhla i s vizitkou k nám.
"Rychle, pusť mě k facebooku, potřebuju najít Noru Dobrovskou!"
Nenašla ji, ale věděla přesně, co by jí bejvala byla napsala.
Cituji její citaci: Já bych jí napsala něco jako Teď dobře čti, ty jedna krávo. Ještě jednou se objevíš na letišti...
Ne prosím v obchodě jejího přítele, ale rovnou letiště by jí zakázala :)
Naštěstí ji tedy nedohledala a později se Dan přiznal, že vizitka už tam ležela, když ráno přišel...
Ovšem než se tak stalo, byla moje sestra velice podrážděná.
Vešly-li turistky, které obchod jen prošly, vše prohlédly a nic nekoupily, volala za nimi: "Tak jste to rozhrabaly a jdete, tak dík!"
A když vešla dáma, která evidentně módou nežije (třeba jako já), sykla směrem ke mně:
"Prosim tě, můžeš jít tý pani říct, že je to tady obchod s módou?"
A vešel-li Daneček, ukázat, co by eventuelně odeslal svým nadřízeným, nezúčastněně nad dopisem pokývala - proč jí to jako nosí?! A pak povídá: "A jdi už! A tu pani v kozačkách vem s sebou!"
Přesto všechno, jak nastávajícího otce svého dítěte drží zkrátka, za což má tedy můj upřímný obdiv, pořádně si ho hýčká. K narozeninám mu věnovala nějakou tu herní konzoli se hrou, která je právě v kurzu...
A zanedlouho mi vyprávěla: "Vůbec jsem nemohla usnout. Blikala mi lampička, tak jsem psala Danovi, ať mi ji přijde spravit. Pak byl z venku hluk, tak jsem mu psala, ať mi přijde zavřít okno..."
"Vy máte snad oddělený ložnice nebo co?" Skočila jsem jí do řeči.
"Ne, von totiž pořád hraje na tom plejstejšnu. Fakt debilní dárek...
Měla jsem mu dát pyžamo."
***
Vím, že to zvětšiny vnímáte tak, s jakou to píšu - ne úplně vážně. Kiki mně možná vynadá,
že to vyznívá hůř, než jak to míní. Protože my se jejím tahům zpravidla společně smějem.
Kolikrát se směje i Dan, ačkoliv by člověk řekl, že by mu do smíchu být nemělo :)
Jsou ale i tací, co tenhle blog navštěvujou z důvodů, co mi nejsou sympatický. Totiž aby mohli
brát každou větu vážně, jelikož tak se jim to nejlíp hodí do krámu, protože to nejsou prodavačky
oděvů, jako my, ale drbů...
A pak se třeba dovím, že Mireček je chudák, co se mnou zmírá hlady.
A teď se zřejmě Kiki doví, že je mrcha, co má podpantofláka.
Kdo tu chce vyčíst tohle, vyčte to tady.
Ale kdo se chce jenom pobavit, tak je tady vítán ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat