U nás se každoročně řeší režie a scénář Vánoc. Vždycky někdy v říjnu padne u maminčina stolu zásadní otázka: "Tak jak to letos bude?"
A začne výměna názorů, nápadů a kritiky na loňský chaos. I přes všechny dohady, ve snaze udělat to letos v klidu, přehledně a skromněji, vypadá to každý rok pod stromečkem stejně. Děti div nestojí na startovní čáře v očekávání zvuku zvonečku, pak naskáčou šipky do hromady dárků, podle samolepek si hledají ty své, když popadnou balíček pro někoho jiného, tak ho buď odhodí nebo rozdávají, chodí a křičí jeden přes druhého, šlapou si po rukách, po dárkách, do toho fotíme (já), organizujeme (Zuzka), jeden hned sklízí roztrhané cáry papírů a motanice mašlí (maminka), další pomáhá číst dětem jmenovky (Kiki) a jiný začíná dětem sestavovat nějakou stavebnici (Dan), protože to se musí hned. Nakonec nikdo neví, kdo co dostal. Rozbalujeme všichni najednou, nestačíme vyhledávat příslušné Ježíšky a děkovat, takže ani nevíme, kdo nám vlastně co nadělil - zkrátka Ježíšek.
Sem tam člověk zaregistruje nějaký ten nechápavý či tázavý pohled ve smyslu: To ty?
Podle výrazu jeho tváře (radost, rozpaky, nelibost), přitakáním nebo kroucením hlavy odpovídáme: To já ne, kdepak! A pro větší důvěryhodnost se třeba začneme taky rozhlížet, než se viník sám přihlásí...
Obvykle následuje otázka: "K čemu? Vždyť to mám/nepotřebuju/je blbost, tak proč utrácíš?"
Po odpovědi: "Já ne, to Ježíšek!", se jede dál.
Takže letos ale už opravdu bude všechno víc v klidu! Dospělí si nebudou dávat nic, dárky jen dětem. A to podle jejich vánočních dopisů. Takhle se to dohodlo v tom říjnu. Já sice namítala, že je to divný, nedostat vůbec nic. Navíc si dají doma mezi sebou v rodinách, ale co já?! Když muže nemám. Nelamentovala jsem ale dlouho, sotva začal listopad a dovídám se, že dárky budou i mezi dospěláky. Ale každému jen jeden! Ať neutrácíme.
"A že byste mi to taky řekly?" Píšu Kiki, která mi novou úmluvu oznámila na jeden z dalších mých povzdechů.
"To jsme s maminkou a Zuzkou domluvily včera! Teda já to rozhodla, protože jsem pán bů."
"Nerouhej se!"
"Ještě jsem to akorát nestačila zanést do svých božích listin," dodala, aniž dbala na mou námitku.
Takže bude pravděpodobně i letos všechno úplně stejně, ne-li hůř, protože zase přibylo chodících dětí...
A já už se na ten náš blázinec strašně moc těšim :)
Napište mi, jak to chodí u vás...
Krásný listopad!
Jana
Žádné komentáře:
Okomentovat