Úžasně nepraktická

 Poslední dobou se cítím nějak nepříjemně roztříštěná. Sice nemám práci, vzhledem k zavřeným letištním butikům, přesto nevím, co dřív! Kam směřovat svou pozornost. Jestli propagovat knížku, tedy důsledně - věnovat se příspěvkům na sociální sítě, snažit se dostat zase k nějakýmu rozhovoru někde, což znamená psát prosebný až vnucovací maily, PR články, řešit fotky... nebo se učit do školy a sepisovat seminární práce, kterých máme zadáno víc, než dost (na můj vkus), nebo předvánočně uklízet, žehlit, zdobit, dárky balit, péct, hrát si a učit se s Adriankem nebo si dokonce hledat novou práci... Případně si psát, jako teď, což mě jaksi baví nejvíc. Prostě mám velký dilema. A tak nejčastěji sedím a nevím, co dřív :))

K té práci... I když se butiky brzy otevřou, a i když už mám naplánovaný nějaký směny, všichni dávno víme, že to není práce pro mě a měla bych dělat něco jinýho. Já myslela psát, ale to se ukázalo jako běh na dlouhou trať. Jakože JEŠTĚ mě to živit nebude, počítám. Stále nemám to jméno, stále jsem začínající spisovatelka - už dobrých deset let! A tak se zdá jako důležité, prosazovat knížku, kde se dá. Jenže tam je zároveň můj kámen úrazu, marketingová negramotnost, ač se ho ve škole učíme a teorii chápu. Marketing jsem měla už na střední, jenže když nemáš obchodního ducha, tak ho prostě mít nebudeš. Já jedu všechno podle citu a i z butikovkových příběhů je patrný, že se v oblasti prodeje vůbec nechytám.

Táta říkal: "Vždyť máš obchodku, tak dělej účetnictví!" A já na to: "Strany má dáti a dal mi nikdy, NIKDY, nevyšly, ani u maturity, jestli vzpomínáš."

Jak by mohl na mý studia zapomenout...

Takže tudy cesta nevede. Na řemeslo jsem málo zručná, neboli všichni všechno umí líp. 

Psaní. Jo to už jsem říkala, že neuživí.

Dál tu máme moje nahodilé nápady, jako tramvajačka. Když se doma všichni dost nasmáli, Kiki vyhledala na instagramu účet nějaké tramvajačky a oznámila mi, že hašteg je ohraný. TAK TO NIC!

Psaní. Neuživí. Dál.

Stála jsem frontu na poště a napadlo mě, že se normálně zeptám na teplý místečko tam. (Mám přece tu obchodku, že jo). Jednoduchou kancelařinu bych mohla zvládnout, razítka, známky, todleto.

No a z fronty vyslechnu pár stejných otázek zpoza okýnka směrem k zákazníkům: "Chcete to prioritně nebo stačí ekonomicky?" 

Lidi se většinou zamyslí a řeknou prioritně, protože pošťačka dodá, že to je tak do dvou dnů. 

To je mi zajímavá novinka, dřív šly dva dny všechny doporučený dopisy...

Pak přijdu na řadu, chci taky poslat dopis doporučeně, a úřednice se obligátně zeptá, jestli prioritně nebo ekonomicky. Já na to, že prostě normálně doporučeně - tedy se zárukou, že to dojde. 

"No to ano, ale já potřebuju vědět, jestli si to přejete prioritně, neboli rychle nebo vám stačí ekonomicky."

Už to ve mě vřelo. 

"Kdybych si přála nějak expresně, tak si řeknu sama! Chci to prostě jenom doručit!"

"Musíte mi jasně říct, jestli prioritně nebo stačí ekonomicky."

Jenže mě hrozně štvalo to slovo "stačí".

"Jak jako stačí?"

"Prostě třeba do týdne nebo i dýl, to záleží," dostala mě.

"Dřív to šlo rychleji, takže teď to tady zpomalujete nebo jak? Když řeknu ekonomicky, tak to pošlete až za tejden?!"

"Podívejte se, dokud mi neřeknete, jestli prioritně nebo ekonomicky, tak vám to nevezmu," srala mě dál.

A já ji taky, protože jsem se šprajcla a prostě nepovim.

"Mě nezajímá vaše nová vydřidušská služba! Chci doporučeně postaru. Stačí, když to dojde! Přeberte si to sama! Prostě JEN doporučeně!"

A jelikož za mnou byla už fronta, pošťačka něco zaprskala a poslala mi to ekonomicky. 

A při placení jsem si vzpomněla, že jsem se chtěla zeptat na tu práci.

Představila jsem si, jak teď zahlásim dotaz: "A můžu u vás dělat?"

Takže pošta taky nic.

Škoda, mám to přitom kousek.

Kiki mi radila, zapojit do budování svýho jména toho křečka, a taky kočku. S informací o mém věku. Jsem prý originální čtyřicátnice, bez chlapa, zato s křečkem, takže by na to možná šla přes tohle. A taky krz mou neohrabanost v domácnosti - ač se snažím, ale shora jste sami četli, že všechny ty mý záležitosti maj prostě časový priority a zrovna ten úklid řešim ekonomicky. Zato dovedu zpracovat stříhat videa a tvořit celé prezentace v power pointu. Obratně si poradím s úpravou fotek. Krásnej fejeton do školy jsem napsala, pochválená byla. Perníčky pěkně nazdobila, křečkovi bydlení zútulnila. 

Došla jsem k závěru, že jsem asi nepraktická žena. Nechápu, po kom. Maminka i babička jsou úplný opak, ty vaří, pečou, naklizeno mají, pletou, šijou, smýšlejí hospodárně, prakticky. Ségry celkem taky, jen já - o tom jen píšu.

"Kiki, už to mám! Přejmenuju se na nepraktickou ženu!" Píšu jí zprávu na instagramu.

"Jo, máš to. Potvrzuju! Jsi úžasně nepraktická!"

Otevřela jsem úpravy profilu a pokusila se přepsat svý civilní jméno.

Vyskočilo na mě upozornění: Toto jméno není k dispozici!

Ach jo, posteskla jsem si, když v tom se nepochopitelně objevil můj účet s novým názvem neprakticka_zena.

? ? ?

Představila jsem si, jak jméno prostě bylo obsazený, ale dotyčný bylo odebráno, protože jsem se k tomu (konečně) přihlásila já. 

Instáč: Jméno nepraktická žena sice už k dispozici nemám, ale vydrž mi - na, tady to máš!

Takže to pojede, zaujmu coby čtyřicátnice s křečkem, lidi bude bavit nepraktická žena, tím se zvýší prodej Butikovek a budu moct konečně psát.

Doufám, že to vyjde, nerada bych podnikala další psí kusy. Ačkoliv teď úplně lžu, psí kusy jsou moje parketa asi tak ze všeho nejvíc...

Elza a Máša

Tohle kouzlo nestálo za to...