Stala se taková hezky zvláštní věc. Jednoho dne mi Kiki volá, že tomuhle neuvěřím. Oslovila ji maminka holčičky, která chodí do třídy s Violkou a řekla jí něco jako: Já vás znám! Až teď, po roce, co se vídáme, mi to všechno docvaklo. Vy jste pro mě celebrita! Vždyť vy jste Justýna z Butikovek!
Vyšlo najevo, že četla můj blog od začátku, takže všechno ví a prožívala s námi. A koupila si i knížku.
Kiki byla potěšená a hned mi to volala hlavně proto, že věděla, že
mě to taky dostane. Respektive, že mě to dostane. Ona si právě teď válí šunky na
chalupě u bazénu, a že je celebritou, asi dávno neví. Ale pozor, příběh má
pokračování!
Konec školního roku a školní slavnost. Na který hostoval Danův stánek. Jenže na pozemku školy nesměl točit pivo, a tak jsme na něj, v tom horku, musely na zahrádku protější hospody. Prostě musely. I s našima. Hned, jak dozpívali prvňáčci svůj rozlučkovej song.
Děti jsme nechali tam, ať
si ještě před prázdninami užijou spolužáky, a … "moment Kiki, tamhle je ten
tamten!"
„Jo, ten hezkej…, hele pohlídej mi na chvíli Olivku, jen pomůžu Danovi
ve stánku!“
A vrazila mi kočár. To mi dělá vždycky, když bych mohla
působit relativně volně. Nutno říct, že tak nečiní schválně, nějak se vždycky trefí, takže asi osud. Že mě začal
ignorovat. Ono jedno dítě a dvě (potažmo kdoví nakonec kolik) je rozdíl.
Tak sedím takhle na tý zahrádce, relativně skleslá, když zpoza plůtku
nějaká paní: „Já vám musím potřást rukou!“
Nemít v sobě už jedno, asi se plaše rozhlížím, komu to říká. Ale teď povídám, „Proč ne?“
„Já už to říkala vaší sestře, Justýně,“ mrkla spiklenecky, „že
jsem objevila celebrity – já vás dávno znám! Z Butikovek i z Niternice…“ hlásila radostně.
A já si tak říkala, že i kdyby mi teď Kiki vrazila do náruče všechny svý děti, nic by se na tom asi nezměnilo. (Možná bych jen neměla volnou ruku na potřes 😊) Takže tohle jsou ty pravý zážitky pro mě.
Kiki si odskočila obsloužit "zestanku"
Žádné komentáře:
Okomentovat