Už jsem byla jak Šípková Růženka. Zahrádka zarostlá, vrbový větve mě šlehaly a cuchaly, jakmile jsem vyšla ze dveří, planá růže až do nebe, tůjky do vesmíru, zkrátka mi to celý přerostlo přes hlavu, a to už dávno. Tak jsem konečně řekla DOST. Půjčila jsem si o našich kleště a šla do akce.
Objevila jsem kočkou zakousnutou užovku, v sobě netušenou sílu (ty kmeny byly už spíš na pilu) a v růžovym keři takovou nádhernou kouli mechu. Asi nějakej samorost, a šup s ním domů, do skleničky. Miluju tyhlety mechy a kapradí!
Nedávno přišel brácha s takovou aplikací, asi to všichni znáte a zas jenom já ne, která pomáhá určovat názvy... Vyfotíš třeba kytku a hned víš. Adrianek byl určen jako "člověk moudrý" a já jako obratlovec... Jako fakt. Ale k věci.
K té krásné, něžné, mechové, co mi prokleštěná zahrádka na oplátku darovala.
Vyfotím to přes aplikaci, jakýpak druh mechu to je? A tam vyskočil název nějakýho hmyzu. Tak jsem to hodila do Googlu, ale i ten hlásí - blanokřídlý hmyz... Říkám, co je to za poruchu (ZASE)?
Pustila jsem se do čtení a on to domeček larev, co z něj pak vylítne okřídlený hmyz... Okamžitě jsem kouli vrátila zpátky do keře. TO SNAD NE.
Nemít tu aplikaci, asi bych se jednoho dne dost divila. A tak krásný to bylo...
Žádné komentáře:
Okomentovat